Restaurování Tatran 125 v reálném čase

 

Než začnu popisovat konkrétní případ restaurování motocyklu Tatran 125, trochu se rozepíšu o přístupech k restaurování veteránských vozidel, způsobu jejich získání a nálezům.

Asi nejsem tím nejzkušenějším z veteránistů, který by o tom měl psát, ale asi jsem ten nejdrzejší, který k tomu má odvahu a chuť.

Nejprve bych rozdělil veteránisty, do skupin. V každém případě neodsuzuji žádnou skupinu a žádný legální způsob získání historického vozidla, rozhodující je, jaký vztah ten dotyčný k těmto strojům má a skutečnost, že svou činností zachrání historické vozidlo pro budoucnost.

Do první skupiny bych zařadil naše zasloužilé veteránisty – veterány, kteří stáli u zrodu veteránských klubů. Jejich vztah k veteránům, perfektní řemeslná práce a ochota se o výsledek své mnohdy mnohaleté práce podělit s veřejností, k tomuto krásnému koníčku přivedli další zájemce.

Do druhé skupiny bych zařadil veteránisty, kteří k tomu koníčku byli přivedeni díky první skupině a jsou takovými následovníky a pokračovateli, prostě „dělníky“, kteří tomuto koníčku obětují mnoho a mnoho času a peněz, který jim však přináší mnoho radosti.

Do třetí skupiny bych zařadil veteránisty, kteří milují veterány, ale holt se jim nedostává řemeslné zručnosti, nebo jsou pracovně časově tak vytíženi, že jim nezbývá než si veterána hotového koupit, ale hoří k němu láskou a při každé příležitosti se sním, pomazlí a projedou.

Pokud někdo miluje veterány je úplně jedno, jakým způsobem si jej opatří a do které skupiny patří. V současné době vzniká i další typ „veteránistů“, kteří si kupují historická vozidla, aby si v nich uložili své peníze, nebo se chtějí jeho vlastnictvím předvést před okolím, ale srdeční záležitost to pro ně není, ale i tito zachraňují historická vozidla pro budoucí generace. A jé už vidím, co jsem si touto větou udělal nepřátel.

No raději se vrátím ke konkrétnímu případu restaurování v reálném čase. Pokusím se prostřednictvím tohoto časopisu přiblížit takové restaurování v reálném čase. Já svého Tatrana 125 koupil s hromadou dílů od vynikajícího člověka, který s ním dle jeho slov navštívil Rakousko i Polsko a byl rád, že ho prodal člověku, který se pokusí navrátit ho do života. Měl jsem štěstí a nálezový stav, ve kterém jsem jej získal, byl velmi dobrý. Vyndaný motor, ale jinak kompletní a spousta náhradních dílů. Měl jsem štěstí, protože někdy se veterán doslova doluje ze země.  Můj kamarád Míra Kohout, mimochodem největší odborník na restaurování Tatranů a Manetů v Čechách mi poskytl fotografie z jednoho takového případu, kdy opravdu torzo motocyklu dostávali ze země za pomoci krumpáče a rýče.

 Jak jsem psal výše, měl jsem větší štěstí a nalezl motocykl ve slušném stavu. A takhle vypadal, když jsem ho poprvé uviděl na fotografii a byla to láska na první pohled.
Teď ho jen dovézt domu a pustit se do něj. Jednoduchá věta, ale skutečnost byla taková, že když jsme pro něj po práci vyrazili, tak než jsme dojeli na místo, naložili a dojeli s ním domů, bylo již notně po půlnoci a ráno hurá do práce.

Tak a je doma, trochu ho obhlédnout, pohladit a polaskat, a jde se na to.

Měl jsem dvě možnosti, zachovat jej v nálezovém stavu s patinou, škrábanci a jen jej zprovoznit. I toto je jeden z přístupů, má své příznivce o odpůrce. Viděl jsem takto opravené motocykly i automobily a musím přiznat, má to něco do sebe. Druhou možností bylo jej kompletně rozebrat, opravit nastříkat pokud možno stejně tak, aby byl jeho konečný vzhled po restaurování co nejvěrnější době, kdy byl vyroben. Třetí možností a přístupem je také kompletní restaurování, ale používání nejmodernějších technologií a barev, kdy však většinou konečný výsledek je sice překrásný vzhled, ale výrazně lepší než v době vzniku a výroby daného vozidla. Prostě tak jak si jej nepamatujeme.

Vzhledem k tomu, že jsem zastáncem druhé skupiny a navíc motocykl hodlám hojně používat k jízdě, rozhodl jsem se pro druhou variantu a nejmodernější technologie použít pouze pro zvýšení životnosti vozidla. Takže začínám s rozebíráním

Doporučuji, kdo s tím nemá zkušenost hojně fotografujte, i dobové manuály, pokud se seženou někdy k opětovnému sestavení nestačí.

Ale to pro dnešek stačí. Pokračování příště

SDÍLET
Předchozí článekTATRAN S-125 (rok výroby 1965) – Jiří Kubíček
Stránky jsou určené pro všechny, kterým se líbí staré automobily a motocykly. V případě zájmu můžete kontaktovat: Bc. Stanislav Kučera Mobil: 724161521 Prvotní kontakt SMS, ozvu se, bohužel nemohu mít tel. stále u sebe E-mail: s.kucera@veteran-aukce.cz

Zanechte odpověď

Please enter your comment!
Please enter your name here