Už jako náctiletý jsem po lukách a polních cestách proháněl různé splašené trubky, vytuněné do nejrůznějších podob. V té době se zřejmě formoval můj srdcový vztah k motorismu. S odstupem času si uvědomuji kolik dnes už veteránských kousků mi prošlo rukama, které nenávratně ztratily svojí originalitu různými kutilskými úpravami. Co bylo, bylo. Dávno tomu. Přibývajícími roky se můj vztah k motorismu odvíjel spíše na čtyřech kolech. Ale vždycky jsem si říkal, že až bude trochu víc času a méně starostí, tak si pořídím nějaké to přibližovadlo s řídítky na projížďky po okolí. No a ten správný čas nastal.

Na první myšlenku o pořízení tohoto báječného stroje mě přivedl zarytý Tatranysta a kolega v jedné osobě Míra Kohout. To bylo někdy v roce 2012. Osud tomu zřejmě chtěl, že takového fógla jsem potkal. Svým vyprávěním o zážitcích z veteránských soutěží mě natolik nahlodal, že jsem po několikadenním brouzdání na netu narazil na inzerát o prodeji Tatrana. Byl za rozumnou cenu a byl relativně kompletní. S vidinou vstříc novým zážitkům jsem na inzerát zavolal a s chlapíkem nedaleko od Kolína jsem se domluvil, že se přijedu podívat. V době moderních technologií a GPS navigací nebyl žádný problém najít to správné místo. Po krátkém přivítání s chlapíkem, kterého jsem do té doby znal pouze z telefonního rozhovoru, jsem se ocitl v zastrčené kůlně u rozestavěného domku.  „Tak tady to je“ Řekl chlapík a ukázal na větrem ošlehaný stroj. První dojem setkání s budoucím mazlíkem byl tak trochu zkalený šerem neosvětlené kůlny. Ale po vytlačení Tatránka na denní světlo jsem věděl, že si ho odvezu domů. To že byl napůl rozebraný a motor v krabici, vůbec nevadilo. Aspoň se mi vejde do kufru od auta. Nakonec jsme si plácli a já ho nasoukal do auta. O historii toho Tatránka chlapík moc nevěděl. Byl totiž bez papírů a tak přehled jednotlivých předchozích majitelů nebylo možné zjistit. Říkal, že ho koupil v Čáslavi na burze a chtěl ho zrenovovat a jezdit s ním. S renovací však dospěl pouze do stádia částečného rozebrání. Říkal, že předělává dům a na renovaci nemá čas. Taky říkal, že se mu hodí každá koruna. Tak jsem se stal majitelem úžasného stroje.

Jelikož bylo jaro a počasí zvalo k projížďkám, Míra rozhodl, že Tatránka jen smontujeme dohromady a ještě stihnu udělat blížící se veteránskou testaci.  Vyřídíme papíry a důkladnější renovace se provede až přes zimu. Jak řekli, tak také udělali a já jsem vyrazil na testaci. Jenomže to dopadlo trochu jinak, než jsme si to představovali. Technický komisař byl proti. Byla sice pravda, že Tatránek  nevypadal jako by včera vyjel z výrobní linky a dali se na něm najít i místa kde rez nahrazovala barvu či chrom, ale byl kompletní a funkční. Mohl trochu přimhouřit oko, ale nepomohlo mi ani konstatování, že chci zachovat nálezový stav. Nakonec jsme se však férově dohodli, že nějakou tu renovaci to bude chtít udělat a až to budu mít hotové, tak mu můžu zavolat a otestuje mi to třeba i u mě v garáži. Tak tedy nezbývalo nic jiného než se do toho pustit. Ještě, že Míra si ví se vším rady a po cca měsíci bylo hotovo. Testace proběhla a já mohl konečně na Magistrát si Tatránka přihlásit. Jenomže teprve tady jsem podle výrobního čísla zjistil, že Tatránek je stále evidovaný na nějakou ženskou ze Žatce. A podle jejího data narození mi bylo jasné, že při hodně velkém štěstí a zdravém způsobu životního stylu by ho v dnešní době zřejmě parkovala maximálně tak někde v domově důchodců. Naštěstí se podařilo i toto vyřešit a já si po několika měsících mohl na Tatránka namontovat veteránskou RZ a začít počítat ujeté kilometry bez nehody. ☺

SDÍLET
Předchozí článekA je tu cíl
Následující článekRestaurování Tatran 125 v reálném čase #01
Stránky jsou určené pro všechny, kterým se líbí staré automobily a motocykly. V případě zájmu můžete kontaktovat: Bc. Stanislav Kučera Mobil: 724161521 Prvotní kontakt SMS, ozvu se, bohužel nemohu mít tel. stále u sebe E-mail: s.kucera@veteran-aukce.cz

Zanechte odpověď

Please enter your comment!
Please enter your name here